O NÁS
Palučinská šachová škola je zapsaný spolek (dříve občanské sdružení) zaměřený na volnočasové aktivity pro děti, mládež i dospělé. Stěžejní akcí je dvoutýdenní letní šachový tábor, ale v posledních letech je pořádáno i množství víkendových akcí. Těch se mohou účastnit i rodiče a další zájemci.
Náplní jednotlivých akcí jsou pochopitelně šachy (turnaje, přednášky atd.), ale i nejrůznější hry na louce a v lese, sporty, deskové hry, fantasy hry na živo a podobně.
Sdružení je tvořeno převážně šachisty, ale to nejdůležitější, co všechny jeho členy spojuje, je dlouholeté přátelství a radost z práce s dětmi.
Více o nás napsala Veronika Táborská:
Odpověď na otázku, kdo jsme, neznám, nicméně bych se chtěla pokusit popsat to, jací já osobně chci, abychom byli. Osudy nás všech, kteří tvoříme toto sdružení, se kdysi střetly na palučinském šachovém táboře. V různém věku a z různých důvodů jsme každý jednou přijeli na tábor, někdo před 32 lety, někdo před třemi. Někdo již poprvé jako vedoucí, někdo v šesti letech jako dítě. Na tom nezáleží, nicméně záleží na tom, že jsme se pak již všichni rozhodli zůstat. Ne na táboře, tam to nejde, ale v jakémsi mentálním zapojení s atmosférou tábora souvisejícím.
Vzpomínám si, jak jsme jednou po táboře seděli u kamarádů na zahradě a povídali si o tom, proč to vlastně děláme, co nám to přináší. Nejčastěji padaly názory typu seberealizace, pocit smyslu, kvůli lidem, které mám rád, kvůli dětem, s kterými je mi dobře, kvůli atmosféře. Nedá se to asi moc říct slovy, prostě tam hodně z nás cítí něco, co ve škole nebo v práci najdete jen málokdy. Začali jsme od šachů, které hraje v podstatě každý z nás. Někdo lépe, někdo hůř. Na našem táboře není výkonnost rozhodující. Trenéra pro malé děti může velmi často dělat mnohem lépe hráč třetí výkonnostní třídy, který má k dětem a učení vztah, než velmistr, který sleduje čistě šachové hledisko. A pro ty starší je zase nezapomenutelným zážitkem přednáška se Sergejem, který je v posledních letech hlavním šachovým symbolem našeho sdružení.
Prošli jsme larpem, na který já osobně nedám dopustit a myslím si, že jeho obrovský potenciál při práci s dětmi ještě nebyl doceněn. Rádi bychom nezanedbávali ani ostatní hry, sporty, nebo poznávání přírody. Nechceme být prostě jen šachový tábor, chceme být mnohem komplexnější a myslíme si, že k prázdninám, létu a dětem patří hlavně dobrodružství, zábava a hry pro radost.
Často se dohadujeme o tom, jestli a jak moc máme děti vychovávat a učit, nebo je hlavně bavit. Doufám, že se budeme dohadovat i nadále, protože tím alespoň neustrneme na jednom místě.
V poslední době si hodně slibujeme od víkendových akcí a většího zapojení rodičů. Na táboře musíme mít řád a pevná pravidla. Na víkendové akci si můžeme vyzkoušet týmové hry, kdy jsou v jednotlivých družstvech i děti i dospělí a to má své neopakovatelné kouzlo. Na víkendové akci může být klidně víc dospělých než dětí a můžeme si rovnou povídat s rodiči o tom, co se jim líbilo, co se líbí jejich dětem a co se naopak tak úplně nepovedlo. Prostě si to můžeme vyzkoušet a malinko experimentovat. Můžeme z první ruky dostat okamžitou zpětnou vazbu od lidí, kteří nám svěřují své děti na tábor, a to je pro nás naprosto neocenitelný zdroj inspirace.
Občas to jde úplně samo a bez úsilí a občas to není vůbec jednoduché a je to mnohem víc práce než zábava. Přála bych si, aby se, stejně jako tomu bylo v minulých letech, vždy, když to tak úplně nejde, našel někdo, kdo v těžších chvílích převezme štafetový kolík a postrčí to zase o kousek dál. Aby naše sdružení nestálo stále na stejné skupince lidí, ale aby se podle aktuální životní situace vždy zapojovali ti, kteří k tomu mají v danou chvíli nejvíce sil a nadšení. Aby nám tyto proměny fungovaly přirozeně a abychom se nebránili faktu, že jak jde život, lidé přicházejí, odcházejí, vrací se a někdy jsou aktivnější a někdy pasivnější. Abychom si vážili toho, že jsme každý jiný a máme na spoustu věcí jiné názory, a brali to spíš jako přednost než jako nedostatek. Abychom se s tím naučili žít a pracovat. Abychom zůstali otevření vnějšímu světu, ale současně neztratili svoji identitu a záměr. Aby i po letech platilo, že to děláme proto, že nás to baví a že to máme rádi.